Třeseš se strachy,
když za hrdlo tě chytne,
oči neotevřeš,
ani když tvoje jméno sykne.
Protože čelit pravdě,
čelit svému vězniteli,
je mnohem děsivější
než podlehnout svému mučiteli.
Je mnohem snazší nechat se zahnat do kouta,
je mnohem snazší zvyknout si na pouta
než nadechnout se a víčka otevřít,
než začít křičet a vzdorovat,
protože pak by sis musel přiznat,
že to nejděsivější nejsou pouta,
ani prsty na hrdle,
ale to, že tvůj věznitel je někdo, koho znáš až příliš,
tvůj vlastní odraz v zrcadle.