tuhle jsem tu viděl jakýsi profil, kde nějaký pán z jižní Moravy nabízel zvláštní erotické zážitky. I když pomineme věkový limit, jeho požadavky byly přísné, ale pak sliboval skutečně kulervoucí orgasmy. Zvláště při použití jakéhosi dráždiče prostaty. No nic.
V neděli jsem byl na výstavě orchideí, většinu fotografií jsem zkazil, za vítěze letos prohlašuji opět Sophronitis coccinea. Druhé místo jsem přiřkl střevíčníku (Paphiopedilum armeniacum) a třetí slavnému stromobytci (Dendrobium unicum). U trojského zámku jsem pak viděl kvetoucí pampelišku. No nic.
Přežili jsme další dozorovou návštěvu. Jsem z toho k smrti unaven, to ti tedy řeknu, můj milý deníčku. A když jsem si auditorce postěžoval, že nás teď trápí internetovké aukce (mimochodem pěkné svinstvo, založené na tom, že se vysoutěží nejlevnější lepítka, která se do druhého dne odlepí; lid obecný má sklony k trhoveckému handrkování a miluje slevy, zvláště ty co nechce zadarmo, navíc je k uzoufání zlý a hloupý a odnášíme to my, kteří v tom musí pracovat; veřejní činitelé pochopitelně lidu nadržují, neb potřebují jeho hlasy; až je mi z toho mdlo), s úsměvem mi řekla, že život je boj. Možná, jen mám neodbytný pocit, že dnes už je to jen boj proti lidské hlouposti. No nic.
Také právě čtu Davida Koprfílda. Díkens není tak dobrý jako Austenová nebo Turgeněv, ale jde o kvalitní knihu a musím prohlásit, že všechna příkoří, která jsem v dětství utrpěl, jsou vlastně k smíchu. A té hlouposti, hrubosti a zloby je tam také požehnaně.
A ještě něco, můj milý deníčku. Na Harfě jsem potkal paní Setsuko Fialovou. Snad nemusím vysvětlovat, o koho jde. Opravdu pozoruhodné setkání, škoda že spěchala.