Smrt, propustka do neznáma,
smrt, zachovalá stará dáma,
kráčí po světě a za sebou spoušť,
vyprahlá srdce, suchá poušť.
Rozervané srdce po polích,
pole nezorané po bojích,
boj o život prohraný v mokřadech,
úlomky kostí, po pádech.
Krve na místě, jenž by se nedořezal,
že jsem se již dávno nepodřezal.
Potoky krve v skulinách eroze,
červený vodopád umrlého na voze.
Vůz tažen párem černých koní,
z nedaleké kapličky umíráček zvoní,
Smuteční průvod bosý kráčí mechem,
zastírá půvab svůj jedním dechem.
Otevřený hrob za hřbitovní zdí,
tam nedokonalí navěky bdí.
Tam i mé ostatky uloží,
kde je má duše? Kam tu položí?
Hnilobnou mrtvolu ukládají,
nebeské chóry tichounce zazpívají,
ale tak aby to nebylo slyšet a ve své vlastní modlitbě,
ukončil jsem závod v životní honitbě.