Je důležité, aby jsme si ze svého ega neudělali nepřítele a zároveň, abychom nepodlehli jeho mylným radám. Také je velmi důležité, abychom rozpoznali, kdy se nás ego chystá svést na scestí. Naše ego nás soustavně napomíná. Lpí na systému víry, která vyvolává strach, konflikty, lhostejnost a neštěstí - tyto pocity jsou v tomto systému prioritní - a kromě toho trvá na tom, že projevovat lásku je hloupostí.
Když se staneme závislými a budeme stále naslouchat hlasu svého ega, což jsme náchylní dělat tehdy, když jsme vystresovaní anebo se věci nedějí tak, jak by jsme si přáli, ve své mysli slyšíme tichý hlas, který nám říká: "Neodpouštěj."
Vždy však máme na výběr: Můžeme naslouchat hlasu lásky nebo hlasu ega. A co máme odpovědět, když se ozývá hlas ega?
Hlas ega vždy pochází ze strachu. Udržuje nás v určitém stádiu konfliktu, nenechává nás na pokoji. Když nasloucháme hlasu svého ega odmítajícímu odpouštění, bude nám uvádět nekonečné množství důvodů, proč bychom neměli odpouštět a vždy bude skrývat skutečnost, že když neodpustíme, budeme to my, kdo bude trpět a budeme to my, kdo přijde o svůj klid a pokoj. Tady je dvacet příkladů, které naše ego uvádí jako příčiny:
1. Ten člověk mě opravdu zranil. Zaslouží si můj hněv, odmítání nebo jiný trest.
2. Jsem snad blázen? Když odpustím, tak to udělá znovu.
3. Když odpouštím, jsem slaboch.
4. Když mu/jí odpustím, bude to to samé, jako kdybych řekl (-a), že má pravdu a já se mýlím.
5. Odpouští jen člověk, který má nízké sebevědomí.
6. Když neodpouštíte, je to, jako kdyby jste si stále udržovali kontrolu nad tím druhým.
7. Neodpustit znamená udržet si od toho druhého odstup.
8. Neodpustit je dobrý nástroj odplaty.
9. Neodpustit znamená mít moc nad tím, kdo nám ublížil.
10. Odpustit člověku, který nám ublížil je obyčejná hloupost.
11. Když odpustíte, ztratíte pocit bezpečí.
12. Když někomu odpustíte, bude si myslet, že souhlasíte s jeho chováním.
13. Odpouštění není nic jiného, než podpora nevhodného chování.
14. Odpustíte jen tehdy, když se vám člověk, který vás zranil omluví.
15. Když odpustíme, zatratí nás Bůh.
16. Vezměme to jako fakt - stejně je to vždy chyba té druhé osoby, tak proč odpouštět?
17. Nevěřte, když se vás někdo pokouší přesvědčit, že na jiných lidech nesnášíte to, co nemůžete vystát u sebe.
18. Nepodlehněte myšlence, že když nedokážete odpustit jinému člověku, je to proto, že nejste schopni přijmout skutečnost, že jste také udělali něco, co považujete za neodpustitelné.
19. Když odpustíte tu hroznou věc, nejste o nic lepší než ten člověk, který to udělal.
20. Uvidíte, že se v tom odpouštění úplně ztratíte, když začnete věřit, že existuje Bůh anebo nějaké vyšší síla, která Vás ochrání od toho, aby jste se stali nevinnou obětí a zraňovali sami sebe.
Jak si s egem poradit?
Dopřejte si nějaký čas na seznámení se s tímto seznamem výpovědí našeho ega. Dříve nebo později je poznáte, když se začnou vkrádat do vašich myšlenek. V té chvíli zjistíte, že máte na výběr: naslouchat hlasu ega nebo hlasu lásky, hlasu odpouštění.
Pokaždé. když si vezmeme do rukou noviny anebo se podíváme na večerní zprávy, dozvíme se nějaké šokující události, které se dějí ve světě. Je jednoduché přesvědčit sebe sama, že některé věci, které se dějí, jsou neodpustitelné. Můžeme mít pocit, že i my jsme udělali nebo řekli někdy ve svém životě něco neodpustitelného. Existuje však řešení - a spočívá v odpouštění - které může ukončit cyklus sebedestrukce a bolesti.
Jestliže se chceme naučit odpouštět - odpouštět každému, včetně sebe samých - musíme změnit systém své víry. Můžeme začít tím, že zbavíme víry našeho ega, které tvrdí, že je třeba hledat někoho, koho bychom obvinili, když se přihodí něco špatného. Můžeme začít věřit něčemu jinému, třeba svému srdci, které nám umožňuje poznat, jaký je to pocit, když se zbavíme sebeodsuzování anebo odsuzování ostatních a obklopíme se láskou.
Jeden ze způsobů, jak to můžeme udělat, je změna způsobu našeho myšlení. Kdo a co jsme? Ego nás identifikuje pouze a jen jako fyzické tělo, místo toho, aby nás vidělo jako duchovní bytosti, které sem přišli na nějaký čas a žijí ve fyzickém těle. Když se na sebe a ostatní budeme dívat jako na bytosti s duší, s pocity a nejen jako na "fyzická těla", je o mnoho jednodušší uvědomit si smysl odpouštění.
Změnu přináší i překonání jedné překážky - Překonávání strachu, hanby a pocitu viny
První překážka, kterou musíme překonat je naše neochota změnit svůj systém víry. Je možné, že nás od odpouštění nejvíce odrazuje právě náš systém víry, založený více na strachu než na lásce. Tento blok se začíná ztrácet, když budeme usilovat o to, abychom viděli ostatní lidi buď milující anebo ustrašené a toužící po lásce. To znamená, že je potřeba přestat si vysvětlovat chování ostatních lidí jen černo-bíle, že jsou buď vinní nebo nevinní. Znamená to hledat v ostatních lidech ne chuť útočit, ale stejnou lásku nebo strach, volání o pomoc a po lásce, jaká je v nás.