Na pahorku nad hřbitovem,
stojí stará šibenice,
tam na vršíku nad kostelem,
věší zítra provnilce.
Nikdo tam nechodí,
všichni mají strach,
neroste tam žádné opolodí,
jen umrlých duší pach.
Provinil jsem se a teď se kaju,
však už pozdě bych něco doháněl,
posledních loku vody do sebe saju,
nejraději od všechno bych uháněl.
Chytli mě, ach chytli, a věšet mě budou,
zítra, vyletí má duše do vesmíru,
sejde se kat a v hodinu sudou,
zlomí vaz, provazem z kašmíru.
Trestají mě za to, že jsem zabil,
trestají mě za to, co jsem zkazil,
trestají mě za to, jak jsem mámil,
trestem je mi nevědět proč jsem vše hanil.
A na tom sloupu nad hřbitovem,
v chladném ránu houpu se,
vrah lásky, označený uhlem,
zabil a odsouzen kaju se...