A jsou tu zase Vánoce... a s nimi tradiční shon, zařizování, nákupy dárků, rodinná logistika (za kým zajet kdy a kam, koho kam a odkud odvézt, kdo ke komu přijede a kdy a ještě při tom všem doladit přesuny dárků tak, aby pod všemi stromečky byly pokud možno včas). Všichni se tváří, že tohle období roku je stresuje, že tyhle svátky vlastně ani nemusí... Ale já myslím že je to většinou póza, protože přiznat nějaké pozitivní emoce je dnes skoro ostuda.
Já se na Vánoce vždycky těším... a to samozřejmě nejen kvůli dárkům (v tom bych řekl že opravdu platí takové to moudro, že dostávání dárků je radost v dětství, později už je radostí spíš obdarovávat), ale hlavně kvůli té sváteční atmosféře. Všichni si udělají čas na rodinu, kamarády, známé...přípravy na svátky všechny tak nějak stmelí. Začne se péct cukroví (letos jsme opět pekli společně s kamarády – jako minulý rok. Už z toho začíná být tradiční společenská událost), vánočka, uklízí se, zdobí obydlí... Všichni si navzájem přejí všechno dobré – a to je na těch svátcích hezké... samozřejmě kromě volna, které má člověk v práci a které mu umožní věnovat se pár dní něčemu jinému než klientům, fakturám, objednávkám, byznysu... zkrátka tomu, co náš živí.
Zároveň si o Vánocích člověk uvědomí, jak ten čas letí. Už jsou tu zase Vánoce – to znamená že jsme zase o rok starší... zase jeden rok života končí. Ale nezbývá než mávnout rukou, tohle stejně nikdo nezmění... tak si ty svátky užijme, ať ten konec dalšího roku života aspoň stojí za to ;)
Veselé Vánoce a šťastný nový rok všem!