Stala ses zničujícím přeludem,
snad jen tichou frází,
možná už nikdy nebudem
to co nám schází,
potichu nocí odcházím ...
Stala ses mi iluzí, mocí vyšší
tu však nelze obejmout,
tak objímám temnotu, víš, prší
Tolik jsem chtěla, ale ne utonout.
Na kusy se tříštím ....
Nejsi tu, možná chceš být
Netuším, snad ještě posečkám
Než uteču lesem, naposledy zavýt
jsem štvanec a do hlíny poklekám
do noci dál, už nevidím ....
Teď já stanu se iluzí
chci jen usnout, už nebýt
A iluze, jak vlci hladový
Roztrhají duši, co víc chtít
Snad v životě příštím...
Nikdy už mě neobejmeš,
Na poslední polibek, ruku přiložíš
své tělo o mé víc nezahřeješ,
Květy na hrob co není, položíš.
Do myšlenek ti prýštím ...
Stanu se zničujícím přeludem,
snad jen tichou frází,
teď už nikdy nebudem
to co nám schází
potichu životem, odcházím...