Lednový večer, pláču na špatném hrobě,
z hrudi vyrval srdce, pak zmizel a srdce rozdupal,
zástup lidí jdou na funus...má lásko tobě,
kněz, srdce vzal, předal hrobníkovi, ten jej zakopal.
Lednový večer a já pláču slzy, lusky hrachu,
na zádech, odřenina otrockého řemene,
nemůžu ti nic říci, můj starý brachu,
ústa sešitá nití z paprsků plamene.
Lednový večer kdy dal si mi najevo,
co všechno v tobě může kvést,
co dokážeš, když dojde ti palivo,
co k hluboké nenávisti může vést.
Lednový večer, oči se klíží,
sněhová bouře za oknem,
mílovými kroky se blíží,
pilulku zapomnění spolknem.
Lednový večer, dvě chladná těla,
na podlaze za ruce se držíme,
dvě chladná těla, co od sebe nechtěla,
společně už na druhém břehu stojíme....