Před třemi roky jsem zde psal svůj první blog. Nikdy by mě ale nenapadlo, že mi osud připraví tu nejtěžší zkoušku, kterou sice vyhraji, ale nebude to tzv. zadarmo a lehce.
Moje zdraví. Vše začalo v červnu 2012, kdy jsem šel k doktorce, že mám zvětšené levé varle. Ta mě ihned poslala na chirurgii, kde mi doktor zkoušel zamáčknout kýlu, ale nepomohlo to. Poslal mě na urologii a tam po 3 hodinách čekání na mě doktor co neuměl snad ani česky vyhrkl, že je to na operaci a ať okamřitě jdu za primářem. No jo, jenže primář měl dovolenou a nikde nikdo. Druhý den u mě nastaly horečky a bolesti, které doposavad nebyly. Nakonec jsem se po 4 dnech dovolal k primářovi, kde mi sestra řekla, že mají plno a mám přijít za týden. No to jsem už nevydržel a díky mé sestře, která dělá ve zdravotnictví jsem se dostal do jedné pražské nemocnice. Tam mi dali antibiotika a řekli, ať to leduji a pokud to po 14 dnech po antibiotikách nezabere, mám přijít. No jo, ono to nezabralo a dorazil jsem. Tam mi bylo doktorem oznámeno, že jsem neměl čekat 14 dní a nikdy mi to neřekl. Okamžitě na kapačky apod. Takže druhý den nástup a týden v nemocnici. Nikdo z doktorů Vám neřekl pravdu, jelikož ji sami nevěděli. Měli mě pustit v neděli, nakonec v pondělí a ve finále kdy už jsem začal řvát, že vola ze mě dělat nebudou a řeknou mi co teda se mnou je mi bylo oznámeno, že jsou dvě varianty. Buď, že mi varle odstraní a nebo mi dají antibiotika a za tři týdny se uvidí. Já jsem si to chtěl rozmyslet a asi po hodině jsem šel za doktorem a řekl mu, že ať mi to vezmou. Jenže co osud nechtěl, v úterý mě propustili s antibiotiky domů a za tři týdny přijít. Dobrá tedy, zabalil jsem si a odjel domů. Nevěřím na mimozemšťany apod., ale na strážného anděla ano. Cestou z nemocnice jsem se totiž zastavil u sestry v práci, kde jsem si nechal věci a odjel ještě před odjezdem domů na Anděla za kamarádkou. Tam jsme seděli cca 3 hodiny. Najednou, když jsme chtěli odejít jsem se postavil a do mě uhodila příšerná bolest, jako by Vám někdo rval zaživa varle. Bolest to byla neskutečná. Volal jsem tedy své sestře do práce a řekl jí to. Ona mi zařídila prohlídku u doktora na urologii v nemocnici, kde pracuje. Po příchodu do ordinace mě málem nevzali, jelikož tam byla doktorka a tvářila se hodně divně, že pacient, kterého propustili z jiné nemocnice, skončí najednou u nich. Jenže moje sestra prostě neustoupila a řekla, že s ní nemá nic domluvené, ale s jejím kolegou ano a ten se na mě má podívat. Ten seděl vedle a vyšel z druhé ordinace. Viděl mě a řekl mi, ať si lehnu a ukážu mu to místo, kde to bolí. Nakonec mi řekl, že má pro mě dvě zprávy a to dobrou a špatnou. Špatná byla ta, že to varle musí pryč a dobrá, že budu žít :) Naplánoval tedy operaci na další týden v pátek.. Týden utekl jak voda a já šel na operaci. Po probuzení jsem zjistil, že mám opravdu varle pryč. Přiznám se, že to byl divný pocit,ale to co mělo přijít to jsem nečekal. V sobotu za mnou dorazil doktor, který mě operoval a řekl mi, že cévky v nadvarleti mají bát jak tuha do pentilky a já je měl jako jeho ukazováček a že bych tři týdny doma nevydržel,jelikož to byl zapouzdřený zánět a varle bylo jen torzo, které bylo připraveno prasknout a já bych přišel o obě a ještě o život. Prostě to bylo za 5 minut 12. Od té doby vím, že do té nemocnice, ze které mě propustili bych se nikdy nevrátil a můžu děkovat za život nejen své sestře, ale i doktorovi z druhé nemocnice.
Jinak od té doby jsem si uvědomil dost věcí. Někteří, když jim zde napíši, že mám jedno varle, raději už neodpoví. Pošlete jim foto a odpověď žádná. Lidi dejte se dohromady a uvědomte si, že každý stárneme a nejsme ideální. Já si připadám pořád mladě a nestydím se za to. Navíc to co máte dole máte od přírody dáno. Vždy je to o velikosti,ale na ní přece nezáleží. No nic, každý jsme opravdu nějaký a musíme se s tím smířit. Jo a mimochodem, nejsem model a nikdy jím být nechci.