Nula potká nulu a obě měly zpočátku hroznou radost, že tak na sebe náhodně narazily. Místo, aby si užívaly a radovaly se, že to byla opravdu velká náhoda, že se srazily, neboť v matematice je nula jen jedna (leží zhruba uprostřed soustavy souřadnic a je moc důležitým číslem, které dokáže vše eliminovat svým násobením) začaly se hádat, která z nich je větší. Když invektivy obou nul začaly dosahovat maxima infinitizimálně se blížící k jisté nepřekročitelné hranici sprostoty, jedna z nul se tak nafoukla, až praskla... Druhá nula nemaje se do koho obouvat začla býti smutná, že najednou nemá kamarádku se kterou by se mohla nekonečně hádat a začala kolem sebe všechno zběsile násobit. Když se vzpamatovala, zjistila, že kolem ní už není nikdo. Nula byla smutná a samotná...
Abychom nebyli smutní a sami, nebuďme hloupé nuly. Buďme jedničky, kterým všechny nuly závidí a chtějí s nimi tvořit jiné číslovky. Ale jen jednička si vybírá, koho vedle sebe postaví, nula sama o sobě neumí nic, nebo umí jen ničit, mazat, ale pokud si nulu vybere jednička, jedině tak může nula dosáhnout částečného úspěchu, postavená pevně za jedničku povyšuje její hodnotu na desetinásobek. Jste-li nuly, najděte si svou jedničku, jste-li jedničky, máte tu moc poskládat za sebe tolik nul, na kolik budete mít sílu. Tak hurá na to. I z nul vaší pomocí může být nakonec součást velkého mocného čísla. Třeba 0,1....