Seznamování přes net vyžaduje odhodlání, houževnatost, schopnost nepodléhat líbivým slůvkům a taky nalezení vyvážené hranice mezi rezervovaností, vstřícným přístupem a vlezlostí. Má několik stupňů:
PÍSEMNOU KONVERZACI vnímám jako první krok, kde se dá například rozšířit si obzory poznání, odfiltrovat sexuální loudil nebo povzbudit k činnosti nesmělý pisatel. S několika lidmi jsem v občasném písemném kontaktu, aniž bychom se osobně viděli třeba řadu měsíců.
Dalším předstupněm randění je "INFORMAČNÍ SCHŮZKA", kde obvykle oba coby potenciálové konfrontujeme uměle vytvořený dojem o sobě s realitou.V tomto stádiu končí cca 2/3 mých infoschůzek - zájemci o mě bývají zpravidla více či méně nepříjemně překvapeni mojí dětskou mozkovou obrnou, která mi činí viditelné problémy při chůzi (v profilu ji nezmiňuji, protože bych tak snižoval své šance na seznámení u těch, kteří nevědí, co ten pojem znamená v reálné podobě :-)) Mě zase umí spolehlivě odradit náhle vyjevený despekt vůči mně, ale i nabídky ve stylu "seš milej kluk, ale víc než sex vlastně nehledám". Plusové body naopak pomyslně přiděluji za nenucené chování, přirozený vtip, celkovou vnější upravenost a velmi podstatná je přítomnost oboustranné fyzické přijatelnosti.
Pokud si to situace žádá, nabídnu nebo akceptuji druhou infoschůzku, která bývá vhodnou příležitostí k nápravě případných nedorozumění nebo doplnění nejasností...
Při vzájemných sympatiích pak přichází fáze, kterou považuji za přelomovou co do počtu současně probíhajících paralel, neboť automaticky předpokládám a považuji ji za čistě monogamní, a to je/jsou RANDE, spojené/á kromě jiného s přijemnými odstupňovanými tělesnými "záležitostmi" podle vzájemné domluvy.