nemohu si prostě pomoci, ale považuji takové schopnosti za zrůdné. A děsivé. Byl jsem si nechat předepsat očkování proti chřipce a pan doktor povídá, jako že už jsme se někde viděli, ne? A když jsem promluvil, tak si vzpomněl! Kdysi dávno mne letmo na chvíli zahlédl (ano, potvrzuji, že se mi něco takového vybavilo) a zapamatoval si mne. Opravdu hrozný člověk. Brrr.
Malování je třikrát brrr, ale snad ho máme načas z krku. Malba už se ovšem loupe. No nic. Na závěr kousek z Dostojevkého: Byla to ta nejhnusnější holka na světě. To jí se říkalo Čekunda. S ní přišla Dvougrošová. Ta už byla docela k nepopsání.
Také jsem navštívil týden vědy a techniky v akademii věd. Bylo to docela zábavné, konečně jsem viděl plazmovou kouli (to je můj milý deníčku ta skleněná koule, uprostřed s vysokonapěťovou elektrodou a naplněná argonem či xenonem pod nízkým tlakem, v níž probíhají výboje mezi skleněnou kulovou plochou a elektrodou a právě plnicí plyn je nápadně zviditelňuje a když se koule dotkneme rukou, tak se výboje soustředí na místo doteku - změníme tím totiž kapacitu skla v tom místě; ale asi dost žere), také tam měli pískovou sopku, ale nebylo snadné ji přivést k činnosti, dále mlžnou komoru (ano, můj milý deníčku, právě tu, která se užívá k zachycování srážek elementárních částic!), dále kolo s dynamem napojené na měřák výkonu (co si budeme bublat, vytáhl jsem to na hubených 180W, což prý dá i většina ženských, jsem zkrátka měkkota) a jiné blbinky, např. javorové vrtulky vypouštěné ze stratosféry (Nebesa, kolik jen tento nesmysl spolykal člověkohodin??!). Šli jsme tam ale kvůli filmům zaznamenaným na klasické černé desce s drážkami. Tato technologie umožňovala dokonalé zastavení obrazu přehrávaného filmu - čisté, bez zkreslení.
A ještě něco, můj milý deníčku. Četl jsem studentský a tím trochu nezralý překlad ruské povídky o moskevském metru a v poznámce studentík psal, že rodinné trenýrky (otrocký překlad, my bychom asi řekly fotrovské trencle) jsou nejčastěji květované (sic!) a jsou symbolem muže jako hlavy rodiny, neboť jak známo, někteří muži doma pobíhají jen tak v trenkách (na okraj: a v zimě pak skuhrají, že je doma zima) a v Rusku tuto skutečnost povýšili na styl. Tím se ovšem vyjasnilo, můj milý deníčku, proč má vlk květované trenýrky. Ergo kopýtko, bez znalosti ruského prostředí nám většina vtipů ve vlkovi nutně uniká. To je mi stále jasnější.