tak jsem v zámecké kapli vyslech soubor příhodných vtipů. Několik jsem si jich zapamatoval, takže jsem se rozhodl, že se s tebou o ně podělím. Nejprve vysvětlení, o které že vtipy půjde:
Jaký je rozdíl mezi černým a morbidním humorem?
Černý humor, to je písek v oku, zatímco morbidní humor, to je oko v písku.
Slyšel jsem ještě jednu, poněkud méně průhlednou verzi, ale tu jsem, můj milý deníčku, zapomněl. Škoda.
A teď jednotliví zástupci:
Mami, mami, tatínek se zastřelil ve sklepě! křicí holčička. Maminka utíká do sklepa, nikde nikdo, a nahoře se směje holčička: Apríl, oběsil se na půdě!
Co budete dělat se sekerou a bernardýnem?
No přece psí kusy!
Mami, mami, proč tatínek kličkuje po zahradě?
Neptej se tak hloupě a nabíjej!
ale teď vážně, můj milý deníčku. V úterý jsme s Japonkou jeli do Kutné hory a byl to opravdu horror. Nejprve dálnice na Hradec, tam byly hned tři uzavírky za sebou, na přípojce na Kolín byly semafory. Na nich jsme stáli hodinu. Takže jsme stihly jen nejsvětější trojici, tj. kostnici, Marii a Barboru. I tak to byl úspěch. Zpět jsme zkusili alternativní trasu, navigace našla silnici číslo 2. Najednou se objevila cedule, že po šesti kilometrech bude zákaz vjezdu a jinak nic. A vskutku, po šesti kilometrech byl zákaz vjezdu (podotýkám, již byla černočerná tma), po otočení vozidla jsme při zpáteční cestě spatřili nesmělou ceduli objížďka na Prahu (jedinou), viditelnou pouze z tohoto (v podstatě opačného) směru. Následovalo bloudění po zapadlých vesničkách a úzkých silničkách, až jsme se konečně dopracovali na dvanáctku. Opět se značným zpožděním. Kutná hora je prostě z Prahy autem nedostupná. Mám takový nepříjemný pocit, můj milý deníčku, že tady něco nepracuje tak, jak by mělo. Co myslíš ty?