ne, nemyslím pětadvacet na holou (jak by si tu nejeden pán zasloužil a ledaskterý možná i přál), ale pětadvacet cé jedniček, kterých jsem se tuhle dopočítal pro letošní rok. Nakonec jich bylo, mimo veškeré nadání, ještě o dvě více. Seznam je pro zajímavost přiložen. Že jsou některé druhy patrně vysazené mne netrápí, vždyť je bylo obtížnější nalézt, než některé spontánně se vyskytující, na něž jsem měl zaručené tipy. U Vlkova jsem byl tuším pětkrát, než se mi tam podařilo nalézt vše, co tam bylo propašováno. Nemluvě o tom, že místo vypadá tak přesvědčivě, že skutečnější už to ani být nemůže. Co si budeme bublat, můj milý deníčku, jako zahradník podobné počiny obdivuji a podle jistého postaršího pána např. proslulý všivec statný na Porážkách není ničím jiným, než zpětně vysazeným druhem. Tak co se budu vášnit, hlavně, že se mi tam líbilo! Naopak jsem nepočítal leknín bělostný, jednak jsem nějaký leknín viděl už loni, určování je neskonale obtížné a většina je jich stejně vysazených. Když už jsme u toho zahradničení.
Seznam:
1. záraza namodralá
2. záraza vyšší
3. záraza šupinatá
4. záraza nachová pravá (jen suchá)
5. tomkovice vonná
6. sítina kulatoplodá
7. sítina rybniční (prý vysazená)
8. nehtovec přeslenitý (prý vysazený)
9. pryskyřník velký (prý vysazený)
10. puštička pouzdernatá
11. masnice vodní
12. kavyl olysalý
13. rosnatka anglická
14. rosnatka prostřední
15. blatnice bahenní
16. švihlík krutiklas
17. šáchor žlutavý
18. starček zlatý
19. škarda štětinkatá
20. hořeček mnohotvarý
21. sítina Gerardova
22. vrba borůvkovitá
23. pomněnka úzkolistá
24. pampeliška bavorská
25. protěž žlutobílá (prý vysazená)
26. jetel žíhaný
27. sinokvět chrpovitý
A ještě něco, můj milý deníčku. Když jsem byl tuhle doma, shlédl jsem dvojku Postradatelných. Jestliže jednička měla být realistická (neviděl jsem), tak dvojka je příjemně nadsazená, scénář je rozkošně předvídatelný, Chuck Norris je prostě k sežrání, van Damme jako záporák nemá chybu a mrtvých je snad více, než ve žhavých výstřelech. Prostě lahůdka.
Jinak mne v noci na dnešek chytla záda (ano, vím, můj milý deníčku, že bych tutíž neměl vysedávat u počítače) a to tak silně, že jsem nakonec spolkl paralen. Takže jsem se za hodinu a půl probudil pro změnu s bolestí žaludku. Co naplat, staroba je tu. Mimochodem, než jsem se podruhé vzbudil, tak se mi zdálo, že jsem byl pohlavně zneužit. Když k tomu přidáme nedávný sen s trojkou (nemyslím prosím Ruskou trojku s rolničkami), tak bych řekl, že jsem zralý na psychiatra. Nebo snad ne, můj milý deníčku?
Později téhož dne:
Začetl jsem se do zpráv o jisté performerce, která s oblibou dělá ostudu v pravoslavných kostelech (což jí neschvaluji) a teď se rozhodla držet hladovku, aby upozornila na tristní stav ruského vězeňství (což jí naopak schvaluji). Za nejzávažnější považuji otrockou práci, ke které je ve vězení nucena. Galeje jako nástroj potrestání provinilců odmítli francouzští vzdělanci již někdy v polovině 19. století a já se k nim připojuji. Jakkoli je nutit vězně k práci na první pohled lákavé, soudím, že ztráta svobody je z výchovného hlediska dostačující a nucené práce se hodí tak leda do Hitlerových koncentračních táborů. Za chvíli budeme mít polovinu století jedenadvacátého a tak se vkrádá podezření, že je Rusko stále ještě 200 let zpožděno, jak jsme se, můj milý deníčku, učili ve škole.