''KAPKOSLOVA''
Má slova jsou jako kapky deště,
prším a vzpomínám na ty tvoje.
Taky by sis je měla pamatovat ještě.
A když začnou padat uvědomit si,
že máš být jenom moje.
Má slova jsou jako kapky deště.
prším a dotýkám se tebe, děvče.
Sic ulpívají na tvém ''šatu'', mají v sobě jiskru.
Snaží se prosáknou k tvému nejhlubšímu nitru.
Tyto má kapkoslova letního deště,
kdy se jim už konečně poddáš?
Ve vlasech stékají ti houževnatě.
Ten pocit už znáš,
když chlupy na rukou zimou se vzedmou.
Snadno vzruší, oči ti přimhouří,
a to už tak snadno neuhlídáš.
Myšlenky, co k nebi se vznesou,
vůně deště ti uvolní.
Smysly ti rozvolní, ruce natáhnou,
kolena podlomí, padáš do mého náručí.
Však já stojím vždy za tebou.