Padal déšť
Povím Vám příběh, který se mi stal.
Byl jsem šťastný a to mi někdo vzal.
A ten někdo odešel, tam kam ho život hnal
A tak dál, a tak dál…
A němé okno Vám napoví.
Jak chutná láska v podkroví.
A pod tím oknem stromový.
A tak dál, a tak dál…
Šedé město, zešedlo a bledé nebe vybledlo.
A smutné zrcadlo na mě smutně pohlédlo.
A tak dál, a tak dál…
A zahradám se ztišil dech.
A bílé chodníky pokryl mech.
A někdo byl zticha a někdo si vzdech.
A tak dál, a tak dál…
Vzpomínám na Tebe a na Tvůj kraj.
Mám spoustu přátel a skvělý byt.
Chtěl jsem tu s Tebou na věky být.
A spoustu radostí s Tebou žít.
A tak dál, a tak dál…
A dopise od Tebe zněl divný tón.
Jak starý už odepsaný gramofon.
Chraptěl výsměšně jak zvon.
Bim bam, bim bam . . .
A když jsem dočetl pět posledních vět.
Tak jsem se vrátil k začátku zpět.
A všechno bylo znovu naposled.
Hm hmmmmmmmm hmmmmm
Pak padal déšť do vlasů a do očí.
A déšť si všechny ochočí.
Ani slzy už jsme neměl, ani pláč.
Nebyl jsem hodný, a nebyl jsem ani rváč.
Ten déšť, všechny řeky rozvodnil.
Padal, čtyřicet dní nebo jen pár chvil…
Déšť omýval duši mou, s ním se snášel dolů,
rozmáčený sen z duchovou záplatou.