včera večer jsem zjistil, že při poslední vichřici padl můj oblíbený červenokvětý jírovec, ten u G6. Co se dá dělat, jírovce prostě dlouho nevydrží.
A ještě něco z Turgeněva:
Ó mladosti! Mladosti! Tobě na ničem nezáleží, jako by ti patřily všechny poklady světa, ba i smutek tě těší, dokonce i zármutek ti sluší, jsi sebevědomá a domýšlivá, říkáš:"Já žiju, dívejte se!" A dny ti letí, mizí beze stopy a bez účtování a všechno v tobě mizí jako vosk na slunci, jako sníh . . . A celé tajemství tvého půvabu tkví možná nikoli ve schopnosti všechno vykonat, ale ve schopnosti se domnívat, že všechno vykonáš a v tom, že každý se pak docela vážně považuje za marnotratníka a docela vážně si osobuje právo říct: "Co jsem mohl udělat, kdybych nepromarnil čas!"
A ještě:
Člověk, jemuž se, ať už vlastní vinou či vinou někoho jiného, na světě nedaří - musí alespoň umět mlčet.
A ještě něco. Záhadně zmizelá galerie na picasa se neméně záhadně vrátila zpět. To jsem z toho jelen. Mimochodem, můj milý deníčku, nevíš proč právě jelen?