píši podruhé tento příspěvek, neboť pokud se ho omylem pokusíte uložit bez názvu, tak o něj přijdete bez náhrady. Svině administrátorské.
Včera jsem se rozhodl jet na výlet, neboť jsem usoudil, že dnes to opravdu nepůjde. Cesta tam byla v pohodě, ve vlaku bylo dokonce lépe než venku, Illecebrum mám, dokonce i rosničku. Odbočka do Kardašovy Řečice se ukázala jako v zásadě nanic a protože Illecebrum bude i v září je jasné, že jsem měl jet do Libického Luhu, jak bylo původně naplánováno. Pokud tam za 14 dní najdu E. purpurata, bude stejně odkvetlý. Nemluvě o pryskyřníku. Ale byl jsem za tuto hrubou chybu náležitě potrestán. Na zpáteční cestě došlo k poruše zabezpečovacího zařízení, takže jsme třičtvrtě hodiny stály za Táborem na semaforu (a stejnak jsme pak jeli na červenou), na plném slunci. Bylo to nesnesitelné, nepomáhalo nic, navíc ve vedlejším kupé si nějaká ženská zapálila cigaretu (to víš, můj milý deníčku, absťák), takže ani větrat se moc nedalo. Prostě hrůza. Povolilo to trochu až za Stránčicemi, kdy se vlak konečně rozjel. Na nádraží jsem pak málem koupil prošlý ovocný nápoj. V červnu prošlý, aby bylo jasno, můj milý deníčku.