DRUHÝ VHLEDDruhý vhled hovoří o tom, že budeme schopni vidět celou historii lidstva jako celek a rozpoznáme zvláštní předpojatost, která se objevila začátkem novověku. Uvědomíme si shody okolností a z této předpojatosti se probudíme. Realita doby ve středověku byla definována církevními hodnostáři představou božího plánu pro lidstvo. Každý jev v životě znamenal buď vůli Boží nebo úklady ďábla.
Novověk tyto představy zpochybnil. Lidstvo ztratilo své místo ve středu Božího vesmíru. Myslitelé nalezli racionální metodu, jak vytvářet nové chápání světa, jak tento svět systematicky zkoumat a jak o něm vytvářet závěry. Výzkumníci vyzbrojeni touto vědeckou metodou začali zkoumat, jak svět funguje. Kvůli značné složitosti vesmíru však nikdy nepřinesli přijatelné vysvětlení naší duchovní podstaty. Lidé se však dověděli o světě dost na to, aby jej zcela ovládli a tím si vybudovali novou jistotu. Postupně lidstvo překonalo pocit, že ve světě bez Boha jsme ztraceni, a osud vzalo do svých rukou. Nakonec jsme ztratili sami sebe v úsilí vytvořit si materiální pohodlí. Zapomněli jsme, že dosud nevíme, kvůli čemu vlastně žijeme.
Věda systematicky odstraňovala ze světa všechny esoterické a duchovní představy. Všechny jevy buď mají svoji příčinu a souvislost s jinými jevy, nebo probíhají zcela náhodně.
Fyzika 20. století však přinesla překvapivě nové představy o vesmíru. Obecná teorie relativity odstranila představu, že časoprostor je pouze jeviště, na němž probíhá fyzikální divadlo. Čas a prostor je formován hmotou a energií v něm a naopak hmota a energie jsou ovlivňovány časem a prostorem. Kvantová fyzika se přes zcela zásadní výsledky nedokázala vyrovnat s problémem měření. Pozorovatel měřením kvantového systému tento systém zásadním způsobem ovlivňuje. Zdá se, že kvantový systém je ovlivněn již tím, co pozorovatel od měření očekává. Kvantová propletenost stavů zase umožňuje korelaci prostoročasově velmi vzdálených jevů. Měřením jednoho jevu ovlivníme výsledek druhého jevu.