v sobotu odpoledne jsem byl v bazénu, když jsem dával batoh na ramínko, abych ho nemusel dávat na špinavé dno skříňky, tak popruh klouzl, ramínko vystřelilo a odneslo to sklíčko v brýlích. Oko tím pádem zůstalo uchráněno, ale byl jsem bez brýlí, neboť náhradní nemám. Musel jsem do optiky, abych si nechal udělat narychlo nové. Mám sice jen -3,5 a -4,5 dioptrií, ale vidím bez brýlí špatně. Dokonce jsem ani nemohl najít východ z Paladia. Skladem byly pouze plastové čočky, takže jsem se po cenové rozvaze rozhodl koupit brýle nové i se skly. Při výběru mi tam jedny s podlouhlým tvarem zorníků seděly, nakonec jsem ale koupil jiné, více podobné původním. Teď s nimy špatně vidím. Kdyby mi raději prodavačka poradila, že u náhradních brýlí nepotřebuji velké zorné pole a ať tedy vezmu ty podlouhlé. Místo toho vychvalovala ty co mám, prý se jí líbí, že jsou takové rošťácké (Nebesa!). Bodejť by ne, když to byl zjevně ležák. Byly zlevněny o více jak polovinu. To budou marže! Brýle nešlo udělat dříve než druhý den v 9.30 p.č., takže výlet se odvíjel od toho. Když jsem pro brýle jel, málem jsem to nestihl. Měl jsem chvíli času, tak jsem šel na druhou zastávku, odkud jezdí více autobusů. Na Kačerově sice byla výluka, ale všude rozhlašovaly, jak pravidelné linky jezdí na Budějovickou. To mi čert napískal. Jel jsem 106, jela nepochopitelně přes Brumlovku, navíc řidič na každé zastávce vyčkával, zda přeci jen ještě někdo nedoběhne a tak ujelo metro, které bych býval stihl, kdybych jel o něco později odjíždějící 193, což dělá deset minut a za tu dobu může člověku ujet klidně tucet vlaků. Pěkně mne to naštvalo, to ti tedy povím, můj milý deníčku.
Na výletě jsem zjistil, že na trase rychlíků z Prahy do Děčína nasazují dvoupatrové pantografy, takže už je zřejmé, proč v nich musí být oddíl první třídy.
A ještě něco, můj milý deníčku, v pátek jsem se zařekl, že do jídelny už nepáchnu, neboť mne opět vypekli. V půl dvanácté p.č. už neměli zapékaný květák. Nebylo to poprvé. Hlavně že bylo kuře tabasalmonelosco. Dneska je kaše, že bych to ještě jednou zkusil, co myslíš, můj milý deníčku?
Jde se pracovat, konec ulívání!