A ve Francii roste tisíckrát víc hub v lese, že to není procházka, ale zase ta s tou kosou (viz níže. Ano, to není procházka, ale zase ta postava s tou kosou, jejíž méno váhám vyslovit.. pardon chci říct ta sklizeň s tou kosou, to položíte košík a jako správný čecháček vydáte pokyn noste mi to, no to tu nemůžeme nechat. Oni žerou jen praváky (zatím...), co kupujou na trhu, a když došlo na pozření jiných hřibů mnou v úzkém kruhu přátel, tak na mne hleděli se smrtí ve vočích tak přesvědčivě, že sem sám znejistěl na sekundu, ale stejně sme museli utíkat do nejblizší lékárny pro leták, esli to je jedlé a nehrozí nebohému minimálně komplikace nebo nepříjemný pupínek. Jo, jo, tam je hřibů pro celou malou planetu na deset let dopředu anebo je naučit to žřát dle našich nebo asijských receptů, to by byl buzzinec! No, to sem se trochu rozvášnila spisovně, no. A dál už musíte sami, až plaku. Ale eště bych mohla pokračovat...