to jsem zase dopadl. Řekl jsem si, že ušetřím čas a zajdu se podívat na jetel žíhaný na Vizerce v polobotkách. To, že jsem musel čekat půl hodiny v lékárně, než připraví mastičku mne nevarovalo. Ani to, že na Leninově třídě byla nechutná zácpa. Na okraj, po půl hodině jsem požádal řidiče autobusu, aby mi otevřel dveře a on bez řečí otevřel. A tramvaják dokonce otevřel již zavřené dveře, abych nemusel čekat na další spoj. Pochopitelně, jetel ještě nekvetl, zahučel jsem do vody po kotníky (boty suším ještě teď) a navíc jsem si je poškodil o nějaký klandr, jak jsem prolézal křovím, zpocený jako myš. Hu. Jdu si koupit holinky. Doufám, že uspěji.
A ještě něco. Všiml sis, můj milý deníčku, jak mohutně letos nakvetly akáty? Je vidět, že jde o stromy původem z lužních poloh.
Později téhož dne.
Věříš, můj milý deníčku, že jsem za ně vysolil patnáct set? Já tomu pořád nemohu uvěřit . . .