tak se letos poprvé, co jsem v Praze, šeříky trefily a kvetou na svátek osvobození, 9. května. Všechny ostatní roky už byly touto dobou beznadějně odkvetlé, letos by jim dokonce ještě tak dva dny prospěly. No hotový zázrak!
Čtvrtého května jsem navštívil Michálka, kosatec jako na potvoru nekvetl, viděl jsem spousty poupat a nějaké odkvetlé květy (již menší desítky), ale květ žádný. Cesta tam pět hodin, zpět čtyři a půl, cestovné skoro 600 KČ, tak nevím, můj milý deníčku, jestli se to vyplatilo. Ale jinak byl výlet pěkný, ostřice úzkolistá nečinila potíže. Včera jsem byl na Vizerce a vzácný jetel žíhaný podle všeho opravdu našel. A opět nekvetl . . .
Později téhož dne:
Po delší době, zjevně opravdu po delší, jsem se vypravil na procházku k Novému hrádku a utrpěl jsem pořádný otřes. Moje oblíbená skála s posledním výskytem Filago arvensis v okolí vzala za své, místo ní tam staví otřesně mohutný (padací?) most, aby romantická zřícenina byla zcela neromanticky přístupná, nejspíše i pro koňské a jiné povozy. Nebesa, kde to jsme? Ať mi ještě někdo tvrdí, že je tady někde krize. Jak na co je krize, že.