přílet černohlávků jsem propásl, ale včera jsem slyšel slavíka. Tady v Krči a opět u silnice plné aut (výpadovka Vídeňská, někde u toho oploceného parkoviště, šikmo přes výpadovku je hospoda U labutě). Protože jsem byl líný jít k hlavní bráně, přelézal jsem plot, abych se dostal blíže, a pěkně jsem se při tom odřel. Ne o ostnatý drát, jako Perry Mason, ale jednoduše o beton. Prostě nejsem Jackie Chan.
A ještě jeden úryvek ze Země lidí: Slunce vysušilo pramen mých slz.
Mám dojem, že to už jsem někde četl. Vytržené ze souvislostí má ta věta možná trochu jiný význam než původně
Později téhož dne.
Slavík se buď přestěhoval nebo si dal pauzu, dnes jsem ho neslyšel. Zato jsem pozoroval zatmění měsíce, které žádným zatměním nebylo. A mimochodem, můj milý deníčku, není to parkoviště, ale autobazar Labuť.