Promenea nakonec přeci jen vykvetla, alespoň jeden květ ukázala. Je sice pravda, že založené byly květy už u pěstitele, ale stejně. Už nejméně jedno poupě shodila. Květ je polootevřený (ano, jde o určitou vadu, patrně vyvolanou zastíněním) a je krásný. Ale stále jí moc šancí do budoucna nedávám. A už rozkvétá pižmoňka, takže jaro postupuje.
Později tého dne: Hmmm, eee . . . ehm . . .
No nic, nechme toho, můj milý deníčku. A ten přísný pohled, jako by říkal, zase jsi něco zkazil. Na objektivní náhodu (zpožděná tramvaj) se vymlouvat nebudu, jednou to přijít muselo. Ostatně, nic to neznamená.
A u zastávky jsem v trávníku objevil opravdu pěkný trs dymnivek plných, no není to zajímavé, můj milý deníčku?