Jdi ode mne.
Já vím, že nikdy víc nebudu sama.
Stojím v stínu tvém.
Už nikdy osaměle nad prahem života nestanu
a do světnic své duše sama nevkročím
a vstříc nevztáhnu ruku k slunci,
neboť sem tvá dlaň se přece snesla.
Širou zem smíš vložit mezi nás,
co zmůžeme? Nic.
V mém srdci tvoje provždy našlo skrýši,
tam dvojmo bije jedna jeho doba,
ze všech mým činů tvoje skutky dýší,
či víno se svým hroznům nepodobá?
Když modlím se, Bůh tvoje jméno slyší
a zří mé oči plakat za nás oba.