nechal jsem si připravit mast na nohu v naší lékárně. To jsem ale narazil. Nejprve jsem si ji zapomněl vyzvednout, abych pak v pátek odpoledne zjistil, že místo gelu mi připravili jakési tekuté svinstvo. No jak bych ho na nohu mazal? Tak mi to vzali zpět, že to předělají a v pondělí mi volali, že to nemohou udělat, že jim chybí nějaká součást a ať že si jedu na tu Homolku. Hahaha.
Teď k těm akcím. Většinou nakupuji stále tytéž věci a může mne čert vzít, jak se vztekám, když zjistím, že je něco vyprodáno, protože je to právě v akci. Naposledy to byly romance v našem Albertu. Totéž se stalo s botami nopolace, ale tam je také problém v tom, že mám nejběžnější velikost a ta je vždy první pryč, protože je od každé velikosti stejně párů. Tak jsem to zkusil přes internet, myslím ty boty. Uvidíme, můj milý deníčku, kupovat boty přes internet asi není úplně dobrý nápad, co myslýš?
Čtu teď, můj milý deníčku, Saint-Exupéryho, přijde mi poněkud plytký. Ale jedna myšlenka, snad ani ne původní, mne zaujala: Dokonalosti není dosaženo tenkrát, kdy už není co přidat, ale kdy už není co ubrat.
A ještě něco, můj milý deníčku. Dělal jsem čistku a toto na mne vyskočilo:
Робот
Л. Мерабов - М. Танич
Ты со мною вдвоем
Научился скучать,
В разговоре - одни междометья.
И чудную привычку,
Как робот, молчать
Объясняешь двадцатым столетьем.
refrén:
Робот, ты же был человеком,
Мы бродили по лужам,
В лужах плавало небо.
Чтобы я улыбалась,
Ты смешно кукарекал
И зимою ромашки
Добывал из-под снега..
Робот, робот -
Эта выдумка века, -
Я прошу, ну попробуй,
Стань опять человеком,
Стань опять человеком.
Я глазами скольжу по тебе,
Как по льду,
Показаться боюсь неказистою,
Неужели в две тысячи первом году
Нам заменят сердца
На транзисторы?
Děkuji autorům písně za její napsání a Alle za skvělé ztvárnění.