- Proč odmítáte, jako část oficiální ruské delegace, jet na newyorský knižní veletrh Book Expo America?
- Nechci prezentovat svoje knihy pod obrazem Putina a být lidskou tváří kriminálního režimu. Všechny země podporují své spisovatele. Ovšem naše »Ministerstvo propagandy«, Federální agentura pro tisk a hromadnou komunikaci, má za úkol leštit Putinovu imáž ve světě. Autoři jsou při tom jen nástroj. Toho se už neúčastním.
- Ještě v roce 2011 jste přijal knižní cenu Bolšaja kniga, jež je nepřímo udělována touto federální agenturou. Co se od té doby změnilo?
- Tenkrát jsme byli na jiné planetě. Mezitím se Rusko stalo jinou zemí.
- Jak dalece?
- Začlo to po těch zfalšovaných volbách do dumy, když došlo ke spontáním protestům. Volba prezidenta pak byla už jenom fraška. Místo aby hledala dialog s opozicí, utáhla vláda šrouby. A vývoj jde bohužel tímhle směrem dál. V posledních měsících režim vyhlásil občanské společnosti válku.
- Teď přeháníte.
- Bohužel ne. Západ dosáhne většinou jen malá část informací, velké historky jako třeba Pussy Riot. Represe a zastrašování jsou ale každodenní. Duma, již považují za ilegální, odhlasovala zákon proti »zahraničním agentům«. Teprv minulý týden byly u německé Adenauerovy nadace zabaveny počítače. Mezi tím jsou tucty politických vězňů, všechno »malí« lidé, jejichž jména západní veřejnost nezná. Jak temná je mezi tím atmosféra, ukazuje příběh Alexandera Dolmatova, mladého aktivisty opozice: Aby unikl hrozícímu zatčení, utekl do Nizozemska. Tamní úřady mu odmítly politický azyl, načež on si před několika týdny vzal v odsunovací vazbě život - čistě ze strachu, před tím, co ho očekává v Rusku.
- Vy jste Rusko označil jako »diktaturu 21. století«. Jak to myslíte?
- Je to jiný druh diktatury než za doby sovětů. Hranice jsou otevřené, každý, kdo chce jít, může tak učinit. Ale většina obyvatelstva je jediným informačním zdrojem, státní televizí, manipulována, ostatně úspěšně. Mnozí lidé v Rusku skutečně myslí, že ty čarodějnice od Pussy Riot musí být upáleny.
- Co je s těmi milióny Rusy, kteří brouzdají Internetem a cestují do zahraničí?
- Ti jsou, ale pořád ještě jich je příliš málo. Na venkově většina lidí nemá ani cestovní pas, nemají ani peníze, aby jednou jeli na Západ. V principu žijí paralelně dva národy v Rusku. Oba mluví rusky a vidí sebe jako Rusy. Ale mentálně viděni nemají spolu nic společného.
- Co odlišuje tyhle oba »národy«?
- Jeden žije ve velkoměstech, má vyšší vzdělání, je kosmopolitní: To nové měšťanství, které vzniklo v posledních 20 letech. Tito lidé jsou připraveni, od zítřka žít v demokracii. Ten druhý - a bohužel tvoří většinu - věří oficiální propagandě, podle níž je Západ náš nepřítel a jen Putin nás může zachránit.
- Proč utahuje režim šrouby právě teď?
- Putin propásl odejít v důstojnosti. Teď už nemá žádnou jinou volbu: Musí v Kremlu zůstat sedět. Jakmile ukáže slabost, poputuje do vězení. Co při tom cítí: Lidé okolo něj ho obětují.
- Proč?
- My Rusové jsme metafysikové a rok 2017 se blízí...
- ...100-leté jubileum ruské revoluce.
- Ano, přesně. A nynější systém je přesně tak prohnilý, jako bylo staré Rusko. Lidé okolo Putina se chtějí zachránit a ponechat si, co nakradli - na to musí car pryč.
- Jak k tomu dojde?
- Dovedu si představit, že by to mohly narazit Olympijské hry v Soči 2014. Stojí symbolicky pro všechno, co v Rusku běží špatně. Do teď bylo investováno 37 miliard Eur - většina z toho ovšem byla ukradena. Olympiské objekty jsou tak ledabyle postavené, že jsou sotva k potřebě. Práve teď se propadl nový tunel - zjevně protože bylo při stavbě odcizeno příliš mnoho betonu.
- Jak reaguje Putin?
- Má panický strach - ze svého vlastního lidu. Vzpomínáte si na jeho inauguraci? Putin jel do Kremlu se svojí kolonou vozů kompletně liduprázdným hlavním městem. Bojí se ale i svého okolí, proto odstartoval antikorupční kampaň, přičemž se po řadách odstřelují vlastní lidi. Signál elitě má být: Může to trefit každého, nikdo si není jistý.
- Vy jste vaší neúčast na Book Expo zdůvodnil v otevřeném dopise. Co jste na to dostal za reakce?
- Můj dopis dopadl jak bomba, očividně jsem trefil nerv. Najednou se diskutuje, jak se má inteligence vůči režimu chovat. V průzkumu opoziční rozhlasové stanice Echo Moskvy řeklo 90 procent posluchačů, že sdílí moji pozici. Oficiální strana měla oproti tomu problém. Nemohla přece proti obsahu mé kritiky nic říct a třeba tvrdit, my nemáme zkorumpovaný, autoritární režim. Proto odstartovala pomlouvačnou kampaň a zobrazila mě jako zahraničního agenta, který zradil vlast.
- Co říkají kolegové spisovatelé?
- Mnozí jsou na mé straně, někteří ne. Spisovatelka Olga Slavnikova třeba, jež na Book Expo chce jet, prohlásila: »Šiškin je volný, žije v zahraničí, může říkat a činit, co chce, ale my jsme >rukojmí mocných<.« Tím má přirozeně pravdu. Ale její frustrace se bohužel neobrací proti režimu, ale proti té osobě, která ten režim nechce podporovat. To je takový fenomén: Ti, jež nejsou svobodní, nemohou svobodnému člověku jeho svobodu odpustit.
- Jakou roli hraje literatura v dnešním Rusku?
- V Rusku nikdy nebyla úloha literatury bavit. Literatura byla vždy jediná možnost, jak zachránit lidskou důstojnost. Jenom při čtení si lze vytvořit teritorium, v němž člověk není ponižován. Na tom se dodnes nic nezměnilo.
- V Rusku jsou spisovatelé, kteří píšou bezprostředně politicky. Vy ne. Proč?
- Jako občan své země se vyjadřuji k politickým tématům. Ale jako spisovatel mám jiný úkol. Srovnám to s hudbou. Když poslouchám nesmrtelnou hudbu našeho velikého skladatele Rachmaninova, tak se sám stávám trochu nesmrtelným. Tak je to také s literaturou. Tedy: Putin se nikdy nevyskytne v románu ode mě. Ale současné vím: V potyčce mezi básníkem a carem vyhrává vždycky básník.
- Jakto?
- Diktátoři přicházejí a odcházejí, literatura zůstává. Za dva, tři nebo pět let je Putin pryč - ale moje romány a mí čtenáři tu dále budou. Jsem vůbec optimistický. První pokus nainstalovat v Rusku demokracii ztroskotal v r. 1917 kvůli válce. Druhý začátkem 90ých let šel mimo, protože chybělo měšťanstvo. Při třetím pokusu bude mít ruská demokracie lepší šance.