GverGraen (33/186/95)

– Brno-město » občas Olomouc a Praha
Něco o mne Tohle jsem napsal před šesti roky, prakticky pořád je to aktuální, nicméně v tomto věku bych nejspíše užil méně patosu...
Mno, tak co tu tak napsat o sobě…. Předně asi tak to že nejsem žádný príma človíček ani fajn klučina a silně pochybuji že by na mě sedělo jakékoliv přízvisko jež si tu snad lidé dávají. Moje povaha je naopak poněkud složitá a pro mnoho lidí nevábná, jsem člověk se sklony k alibismu, ješitnosti a dost často jsem arogantní. Jsem přesvědčen o správnosti svých názorů a o tom že mám pravdu což je většinou zcela oprávněné. Jsem člověk který má mnoho ideálů načež, vědom si toho že svět není takový jaká by měl podle nich být, žiji doufáním a vírou v to že jednou takovým býti může. Ideály jsou to co mne žene kupředu, jsou tím co mi dává sílu a stejně jako Don Quijote bych bez nich neuměl, ba ani nechtěl žít. Věřím v to že dostatečná záruka mezi lidmi je pouhé čestné slovo neboť lež špiní čest toho kdo ji vyřkl a pokud lidé nejsou schopni vážit si své cti a svého slova tak jsou všechny smlouvy světa a zákony k ničemu. Věřím v to že lidé by se neměli chovat zbaběle jako psi, by co více jako nějaké krysy plaše se schovávající v kanále a požírající navzájem, vždyťi ten pes jest tvorem vznešeným jež se ve chvílích nebezpečí dokáže postavit nebezpečí čelem za ty jež miluje, to je věc kterou mnoho lidí ve své zbabělosti a ztracenosti nedokáže. Nedokáží udělat nic dobrého pro jiného než sebe leč i sebe mnohdy ničí svou sobeckostí a krátkozrakostí. Věřím také na lásku, na to že dokáže pomoci lidem překonat leckteré nesnáze, na to že pro ni stojí žít, na to že milujeme li někoho uděláme pro něj vše co je v našich silách abychom udělali život krásnější nejen sobě ale i jemu. Spousta lidí si pluje životem a budují si kariéru, slávu a v nejhorším si jen tak užívají všeho pozemského co jim svět nabízí ať už materiálních statků či snad tělesných požitků jakým je sex. Avšak kariéra, bohatství, sláva, moc – pouhý dým! Nicotné marnosti jež nám jenom zpestřují život místo toho abychom našli hodnotu jež nám ho učiní krásným navždy! Je snad větší štěstí, či snad rozkoš než když vám v objetí oddechuje hruď vám drahá nebo když líbáte milovaná ústa a můžete šeptat něžná slůvka „miluji tě“?? Vždyť takový pocit štěstí nezažil ani Bůh jež ve své nekonečné „moudrosti“ a všemocnosti stvořitele sedí někde vy výšinách a je slepý neb kdyby poznal sílu a krásu lásky zřekl by se svého údělu a sestoupil na zem, žít mezi prostý lid jež sice čeká smrt ale zažívají pocity jež stojí za to přijmout spolu se smrtelným životem. Mám rád když lidé mluví pravdu a jsou upřímní ač já sám s tím občas mívám problémy. Nejsem dokonalý a ani to o sobě nijak netvrdím avšak jsou věci které svému okolí nikdy neopustím, nikdy to nezkousnu a vyžaduji po nich aby byli lepší. Omyl nebo nedbalost či snad nevydařený dobrý úmysl prominu vždy, urážku či masku jež si někdo nasadí aby zakryl skutečnost oplatím opovržením a zradu či lež nenávistí jež bude stejně sveřepá jako může být hřejivá a oddaná moje láska. Co se týče nevěry tak ta u mne vyvolává zklamání a smutek. Zklamání nad tím že někteří lidé nejsou ochotni vzdát se kvůli milované osobě ani něčeho tak povrchního jako jsou tělesné požitky. Takoví lidé jsou rovni Jidášovi jež prodal Ježíše Krista za 30 stříbrných. U lidí provinilých nevěrou převážil sex nad city i morálkou, zasluhují tedy spíše lítost. Ve své podstatě jsem duševně příliš stár než by odpovídalo mému tělesnému věku a je to jedna z mála věcí která mne mrzí avšak nikomu neprominu neomalenost jež by se snad dopustil tím že by mi snad vmetl do obličeje tuto vyspělost jež snad nemusí chápat. Já sám nevyčítám nikomu chová li se v 16ti zcela nezodpovědně jako nějaký smrad: bez morálky nebo snad respektu vůči druhým a pokory jež by měla provázet činy nehodné člověka myslícího a disponujícího city lidskými. Hledám zde jen přátele, nikoliv stejného smýšlení, stačí bude li mi s nimi příjemně ubíhat čas a budou li si vážit přátelství jako takového a nebude li pro ně představovat jen přetvářku jež jim ukrátí čas. Za své přátelství neočekávám jakýkoliv vděk avšak pro mne jsou přátelé vším, cením si jich více něž zlata, peněz nebo snad svého života. Jak vidno, jsem prostě idealista a snílek… Pokud si se dočetl až jsem smekám před tebou a věř že ač jsme hrdý tvor tak v srdci skrývám nezměrnou šlechetnost a touhu po tom býti na světě nejen pro sebe ale především pro druhé, ba co více miluji lidi a jejich společnost v níž jsem velmi přátelský a prý i zábavný. :o)