jak už jsi jistě zaznamenal, letošní jaro stále odmítá nabídnout letní teploty a tak rostlinsvo postupuje jen pomalu, takže na Kamenném vrchu byly pouze první nesmělé ukázky pozdějšího koniklecového šílenství. Navíc se zbytky sněhových polí. Být tam ve středu (v úterý byla sněhová kalamita), měl bych fotografie konikleců přímo na sněhu. Konečně po mnoha letech jaro s konikleci! Jinak mne pronásledovaly samé drobné nehody. Vlak mi málem ujel, protože jsem seděl na záchodě, jízdenku jsem kupoval s přirážkou ve vlaku, který měl zpoždění, takže bych ji býval stihl koupit na pokladně. Na nádraží mi upadl koláček na zem, protože ho prodavačka špatně vložila do pytlíku a zbytek vykonaly mé zkřehlé prsty. U stánku s kávou mne polily nějakou limonádou; je to jasné, prodavačka je zvyklá na tuhé kelímky s kávou a tak ten měkký s limonádou prostě rozmáčkla a když jsem se vracel s fotoaparátem na Kamenný vrch, vlezl jsem do nesprávného trolejbusu a objížděl polovinu Brna. Ale nakonec jsem tam dojel, jen mne to trochu vyděsilo, ještě že mne ten ochotný světaznalý mladík uklidnil. Vazby ovšem, můj milý deníčku, dopadly báječně. Když jsme na zpáteční cestě projížděli Lednicí, zjistil jsem, že je tam zbudován průtah. Celkem to na mne zapůsobilo.
Ale o tom jsem psát, můj milý deníčku, nechtěl. To s tím Kamenným vrchem je zajímavá příhoda ukazující, jak pracuje lidská paměť. Jeden čas jsem prohlašoval, že už jsem tam kdysi byl, ale že si nějak nemohu vybavit to místo, onu návštěvu a že je to zvláštní. Prostě, Kamenný vrch jsem znal, ale nemohl jsem na něj z paměti vylovit žádnou vzpomínku. Až jednou, zcela bez souvisloti mi to došlo. Bylo to takhle: navštívil jsem podle doporučení v časopise jakousi louku hned za jedním brněnským sídlištěm a našel jsem tam několik trsů konikleců. Bylo to velmi pěkné a když jsem se chlubil splužákovi z Brna, tak se mi smál, že prý v Brně se chodí na koniklece na Kamenný vrch. Internetovské galerie tenkrát nebyly a tak jsem si neuměl dost dobře představit, co myslí tím, že jich tam roste opravdu hodně. A tak jsem tam tenkrát nejel a zbyla jen matná vzpomínka na koniklece a Kamenný vrch . . .
Později téhož den:
Našel jsem zde na jednom profilu jakousi erotickou povídku, opravdu dost hloupou, ale protože jsem se kdysi o cosi podobného pokoušel, vím jak je obtížné napsat něco opravdu dobrého. Ale věta "Ondra asociativně nadzvedl zadeček" mne opravdu dostala!
Ještě později téhož dne:
Utrpěl jsem, můj milý deníčku, sice nikoli nebezpečný, ale přesto obtěžující alergický záchvat. To by mne zajímalo, z čeho . . .