PetraDokonalost.Jedno jediné slovo,které dokáže popsat přesně to,co vidím.Dlouhé štíhlé nohy v černých,hodících se botách na podpatku.Svižně a sebejistě,bez jediného zakopnutí,nebo zaváhání prochází chodbou,mezi lavicemi nebo schází ze schodů.Její silueta dokonalé postavy se chápavě sklání nad lavicemi žáků s prosbami a nebo se sebejistě tyčí před zraky všech u tabule.Když ráno stoupá do schodů a s optimistickým úsměvem,kabátkem a jemným rozcuchem se vydává do svého kabinetu,obdivuji ji ještě víc.Přes to,že je ráno a její lehce zesvětlené,hnědé vlasy ji ráno asi moc neposlouchaly,přes to,že její čokoládově hnědé oči musí být ještě unavené a ona musí vyjít do druhého patra,převléknout se a jít pracovat,vypadá kouzelně.Ona je kouzelná.Její vlasy pořád vypadají krásně a její oči jsou pořád plné optimismu,plné jisker.Ať je ráno,nebo odpoledne.Ať je pondělí,nebo pátek.Přes a nebo právě pro svou dokonalost nedokáže přijímat pochvaly.Nevidí své malinké vrásky,které se ji vytvoří kolem koutků úst,když se usměje.Nemůže se podívat do svých nádherných ,jasných očí a vidět tam všechno,co vidím já.Tu krásu,sebedůvěru i nejistotu,dobrosrdečnost i ráznost,neústupnost a upřímnost.Nevidí ten temperament a optimismus,který z ní cítím já.Je jako oheň a zároveň led.Jako kočka i myš.Den i noc.Dokáže být tou nejmilejší a nejhodnější osobou,kterou znám a zároveň dokáže překvapit,otočit karty a včasně zareagovat,když se jí něco nelíbí.Věčně se usmívá,vtipkuje a nadšeně si s někým povídá.Nikdy jsme ji neviděla tímhle způsobem,až teď,kdy mi tohle všechno tolik chybí.Kdy mi chybí ona.Jak sedí u stolu,hned naproti mně,dívá se do učebnice a zamyšleně poslouchá jestli odpovídáme na otázky ze cvičení správně.Jak jemně svraští obočí,když odpověď není správná,nebo je necelá. nadšeně rozdává písemky se slovy,abychom se rozsadili.Jak píše na tabuli.Jak sedí.Jak dýchá.Jak žije.
_______________________________________________________________
Je těžké popsat slovy,co k ní cítím.Co cítím,když ji vidím,co cítím,když o ní přemýšlím.Těžko jde slovy popsat dokonalost.Těžko jde popsat slovy JI.Je to prostě ona.Kdo nikdy neměl šanci ji vidět,nepochopí nic z toho,co tu píšu.Kdo s ní nebude mít možnost promluvit i jen pár slov,nepochopí,proč pro mě i těch pár slov tolik znamená.Kdo nebude moct vídat její úsměv,pohled a kdo neuslyší její pronikavý smích i hlas,když prochází chodbami,nepochopí,proč mi dodává tolik energie a pozitivního myšlení.Osoby,jako je ona si budu vážit pořád.Osobu jako ona už nikdy nepoznám…Ona,moje čistě platonická,učitelská láska..;)