Teorie znásilnění
(9.12.2008)
Ač si to uvědomujeme někdo víc a někdo méně, žijeme z době znásilnění. Doba je natolik zběsilá, že si člověk ani pomalu nevšimne, že je jí vláčen, nabodnutý na její kůl... Jdeme přece dopředu, pokrok, inovace, nakoupit, zahodit a zas nakoupit, připojit, přečíst, odepsat, zahodit, ohodnotit, odhodit.... Musíme být progresivní, efektivní, pokrokoví... Někdo z nás to snáší lépe, někdo hůř. Přetaktováváme naše mozky, kam až to jde... Občas se nějaký ten mozek zavaří, ale co z toho, postřílí školu nebo napíchá do lidí heparin... To je přece jen malý odpad, doba přirazí kůl, oklepe to z nás a letíme dál... nějaký to dítě sejmeme cestou po silnici.... ale co, doba nás zas prožene po horský dráze do jiný dimenze.... Jen nevím... Až proletíme celou tou bouří, určitě jsme toho hodně viděli, hodně slyšeli, hodně potkali, hodně ojeli... ale... co jsme to tu vlastně chtěli? Už nevím, z toho zmatku si nic nepamatuji. Tak nakonec vysedáme, spálit a zakopat.