Zavírám oči – opouštím známý svět
Sedmero galaxií sedmero sluncí za obzorem
Erekce strun cloumá kotvou v mé mysli na dně
Veršů jen půl a rýmy v rytmu sporém
Sám v sobě stále sám připraven zešílet
Bez hlasu křičím - bez touhy bych nebyl nic
Na křídlech ozvěny chci vyvolat lásku zpět
Nic ještě nedopsáno – šeptání Múzy žádné
Tys náhle tady – možná že z komety jsi slét
Kluk na Pegasu jak z malířových skic
Či snad tě stvořil sochař z prachu hvězd?
Nebo skladatel tě složil z nejjemnějších tónů?
Vím že dotknout se tě mohlo by být zrádné
Mám strach že zaplaší tě úder věžních zvonů
Zářivou perlu svírám ve své dlani – hřejivý bod křížení našich cest
Pro S., v Praze 21.2.2013