tak se mi dnes ráno opět zdály divoké sny, zase jsem se jen díval (to je z těch videí) a nabízí se otázka, co se to děje. Ale o tom jsem, můj milý deníčku, psát nechtěl. Jenže, o čem jsem to chtěl, můj milý deníčku, psát? Neporadíš? Neporadíš, jen zchytrale mlčíš!
Později téhož dne:
Pohled do zásuvky s věcmi na flétnu mne upozornil na to, o čem jsem chtěl psát. Včera večer jsem zase poslouchal odložené nahrávky (nahrávané z rozhlasu, z Vltavy) a v mezidobí hráli drobnou klavírní skladbu od Mozarta. Nepoznal jsem jí hned, až při prvním opakování, ale ano, je to právě ta, kterou jsem se učil, než jsem nastoupil na operaci. Byl to zajímavý zážitek, nesporně!