thursové patří k nejzářivějším zjevům české fantastiky a v oblasti radioaktivního záření patrně zjevem vůbec nejjasnějším. I když celá trilogie lety značně utrpěla, stále v ní lze najít místa, která berou dech a síla představivosti je prostě omračující. Když jsem byl teď doma, zase jsem to, můj milý deníčku, hltal, byť souvisle číst bych to asi už nemohl. Ve vlaku jsem z telefonátu usoudil, že onen zajímavý mladík není uštvaný dobíháním vlaku, ale nemocný, tak jsem si přesedl. Bylo to sice nezdvořilé, navíc se zdálo, že by ho mohl zajímat Joda, ale v pátek mám jít na operaci a jakékoli onemocnění nemohu potřebovat. Je ovšem otázka, zda jsem si přesedl včas, že. Zítra jsou přednášky, takže tam asi přeci jen půjdu, oněch deset minut s chřipkoidním mládencem mne buď položí a nebo už mne nepoloží nic. Tak nějak bych to viděl. Doma nám rozkvetlo Coelogyne, ale je to bída, kvetlo jen jedno a mělo jen tři květy. Ale i ty jsou krásné, i když matka tvrdí, že smrdí jako pivo. Zato velkokvětý můrovec kvete jako divý.