gerbera zdá se nepřežila, my zatím žijeme, konečné rozhodnutí padne ve čtvrtek, ale postoupili jsme, byť s odřenýma ušima do druhého kola. Ale že mne to stálo sil, málem jsem dopadl jako chuděra gerbera. Lednové hodnocení mnou otřáslo tak, že se ještě teď třesu. Připadal jsem si jako onen černý mopslík štěkající na skálu odsouzenou k zániku. Po takových pěti letech spokojeného života jsem musel zavést polykání kozlíku a poslech hudby před spaním a také mne bezprostředně poté přepadaly divoké sny (rozuměj, můj milý deníčku, erotické). No to už tu nebylo ani nepamatuji. A aby bylo jasné, můj milý deníčku, že neštěstí nechodí nikdy samo, udělala se mi jednoho dne skvrna v koupelně na stropě. No ještě že ne nad postelí. Kupodivu zabralo vyspárování dlaždiček o patro výše. Dále nás opustila závodní lékařka a tak jsem měl značné potíže sehnat si předoperační vyšetření a přišli s další provokací ohledně dovolených. Protože jsem tady uvízl, musel jsem prát na ubytovně. V pračce jsem (patrně) zapomněl ponožku a už jsem ji nenašel. Jak jistě uznáš, můj milý deníčku, neb je samojediná ponožka k ničemu, zbývá pouze možnost, že ji nějaký chytrák prostě vyhodil. Jen tak, protože co je mu po ostatních. Ten nejčernější den přišel 23. ledna. Náhle se objevil majitel pávů (je to opravdu hostinský z Louky) a odchytil je, protože si jistý lékař stěžoval, že mu serou na auto. Kdyby tak chtělo padnout nějaké to hovno na jeho hlavu. A takoví to byli miláčkové!
Také jsem chytil Gebriana hanícího Černý most a musím se přiznat, můj milý deníčku, že jsem s ním tentokrát bezvýhradně souhlasil. Ještě k tomu praní. Nějak, můj milý deníčku, vlčím. Už peru tak, že všechno prádlo, bílé nebo barevné, nacpu do pračky a pustím ji, ať dělá, co umí. A kašlu na to. Byl jsem také na Slupech a viděl i letos Chimonanthus, což je úspěch, nenamrzl a dokonce jsem zjistil, že ve skleníku jim volně poletují drobní ptáčci, africká kruhoočka. Prý jako biologická ochrana proti škůdcům. Zajímavé a pěkné. A kvetly kamélie. Už jsem nevěděl, co číst v metru, tak jsem si půjčil nějakého Maupassanta a je to, málo platné, miláček.Tak to je snad ve stručnosti zevrubně popsáno vše, co se událo, když jsem neměl chuť ani čas se zde zjevovat, můj nejmilejší deníčku.