Namaluj mi svět,
když se s jarem jeho šaty mění.
Jak v horách taje led,
všechno chladné padá v zapomnění,
Vždyť já vidět chtěl,
co na první pohled vidět není,
tak namaluj mi zem,
když půlnoc střídá rozednění.
Jak vypadá slon, když ho polyká had,
jen neboj a zkus to - proč měl bych se smát?
Namaluj mi stráň,
na ní jednu ovci zatoulanou…
a malou dětskou dlaň,
jak svírá hračku okousanou.
Namaluj mi stín,
kterým oáza kus pouště změní,
… a její proměnění,
když máš studnu pískem zasypanou.
Jak v potoce proud loďku unášel dál,
že chtěl jsi s ní plout, když jsi na břehu stál?
Namaluj mi svět,
když se s jarem jeho šaty mění.
Pozor na růžovou
- ta denní světlo často mění.
Anebo černá s bílou,
takhle svět spousta lidí vidí.
A pak je jednoho dne
čeká probuzení.
Pak pochopí snad, co chi pochopit hned,
co znamená dívat se a nevidět:
Že v potoce proud loďku unášel dál,
že chtěl jsi s ní plout, když jsi na břehu stál.
Jak vypadá slon, když ho polyká had,
jen neboj a zkus to! proč měl bych se smát?
Namaluj mi svět…