tak se mi včera ozval bratr, že prý jestli bych nezašel do čajovny, že hodíme řeč. Když po chvíli přestal chodit kolem horké kaše, tak z něho vypadlo, že se chce pochlubit svým úžasným vánočním dárkem, který dostal za věrné služby od jakési soukromé společnosti a vytáhl na mne odPad (rozuměj iPad), bratru za dvacet tisíc. No, to je tedy, můj milý deníčku, roztomilá věcička. Aby se vůbec dala používat, musí člověk jablíčkům poslat platební údaje a také že ano. Nakupování (lépe řečeno utrácení peněz za hlouposti) nikdy nebylo tak snadné a bez dokupování dalších nepotřebností jaksi nemohu užívat tuto věcičku tím správným způsobem. Užitečná ta věcička není ani zbla, to už s ufounem (tady doufám napovídat nemusím) se dá alespoň jakž takž telefonovat, ale je krásná. Ostatně, věřím, že ten, kdo si může dovolit dát dvacet tisíc za zbytečnost, může si také dovolit utrácet za hlouposti v odpadním virtuálním obchodním domě a také halasně vřeštět, že stahovat zadarmo je fuj. Moc jsem si toho nemohl prohlédnout, nebyli jsme připojeni na internet a bez internetu je tato věcička asi jako pavouk bez nohou. Jak je ta věcička neužitečná, tak z hlediska obchodního se jedná o pravý zázrak, hotový obrácený Oslíčku otřes se. Jak snadno a rychle jde tahat z lidí peníze, no prostě paráda. Tak svůdná ta věcička je proto, že Jobs (dnes již víme, že to byl pěkný zmetek) ve své prozíravosti pochopil, že lidé jsou emoční bytosti, které občas myslí, a nestydatě toho zneužil. No, já zbytných (natož zbytečných) dvacet tisíc nemám, takže mne to, můj milý deníčku, trápit nemusí.