Jedna postel, dva polštáře,
sňatek bez obřadu, bez oltáře.
Chybí tu svědci i osazení,
proč vypli jste v kostele jménem svět osvětlení?
Zradili mě kamarádi, zradil mě i přítel,
k čemu život bez lásky, když schází vám činitel?
Lásku jsem rozdal, čekám na návrat,
však stále není, komu z okna mávat.
Duše bez ucha a duše bez těla,
láska snad nademnou jen přeletěla.
Nenechala ani nehodila mi nic,
však co bys chtěl spodino, co bys chtěl víc?
Z otevřené rány krev spodiny řine
a čas dál i bez ní plyne.
Vzpomene si na mě někod za pět let,
když nikoho se mnou nechtěl sdílet?
Odpouštím však tomu světu,
stvořil mě nedokonalého jak holou větu.
Po nikom nikdy nic nechci víc,
zradili jste mě, ode mě nechtějte nic.
Hlavně lásce stranit se chci,
tu ať roztrhají divocí psi.
Mám v sobě asi vice lásky než kdo jiný,
odsuď vane vítr moje splíny.