Obklopen samotou a přeci ve společnosti,
obklopen smíchem s malou posedlostí,
rád bych za sebou spálil mosty,
kdo sem pozval nezvané hosty?
Myšlenky v hlavĕ - hřebíky v mozku,
dĕlají ze mĕ ubohou trosku.
Já sám vyndat je nedovedu,
život i smrt v mžiku podvedu.
Plápola nad mĕstem prapor svobody,
i bez mého přičinĕní, vnitřní pohody.
Tiše do tmy šeptat mohu,
co chci říct jen pánu bohu.
Tisíce svĕtel, neonů nad Vltavou,
já pod praporem, před popravou.
Za mnou zvony umíráčku zvoní,
snad mĕ můj osud nedohoní.
Nad tím špalkem krvavým,
už špatné vĕci nespravím,
pro smích společnosti byl já zabit,ticho, tón co dokáže duši ladit.
Kdo nakázal, líbivé jest stejné pohlaví,
za což na špalku jsem a nic to nespraví?Kdo naučí milovat nĕkoho správnĕ,
když každy bodne v otevřené ránĕ.....