Každý den si ten chlapec hrál v parku, nejraději na pískovišti. Kluk to byl obyčejný, měl černé vlasy, tmavé oči a vypadal jako andílek. Něco na něm ale bylo zvláštního – jeho pohled. Když jste se mu zadívali do jeho upřímných očí, všechno jste mu odpustili. Jeho oči – nekonečná upřímnost a nekonečná touha po lumpárnách.
Tentokrát si Tom, jak se chlapec jmenoval, nešel hrát přímo na pískoviště. Jeho kamarádi si totiž ještě hráli na honěnou. Pozdravil je a oni ho pozvali, aby se připojil. Brzy dostal babu i Tom, ale ten jí snadno vrátil, byl totiž rychlý. Ale jeden kamarád byl skoro stejně tak rychlý – Jakub. To on dal prve Tomovi babu. Když dostal babu Jakub, rozhodl se předat jí Tomovi. Byla to celkem zdlouhavá honička – skrz křoví, proběhnout prolézačkama a přes pískoviště. Ale na pískovišti Tom zakopl a upadl. Jakub mu ještě stihl dát babu, když si všiml kapky krve na písku. Pohlédl na Toma, který v ruce držel injekční stříkačku a hleděl na svojí druhou ruku.
„Mami, jsem v pořádku, nikdy tě neopustím, slibuju.“ rozlehlo se v tichém nemocničním pokoji
„Já vím, broučku, já..“ odvětila žena, jenž seděla u postele. Nedokázala dokončit větu. Po tváři jí stékaly slzy. Koukala se do té andělské tváře a v hlavě jí stále znělo: „HIV pozitivní. HIV pozitivní. HIV pozitivní.“ Nemohla tomu uvěřit. Její andílek s rohama, jak mu často říkala, má AIDS? Je mu jen 7..jen 7..
Ticho pochmurného pozdně podzimního večera přerušil havran. Chvíli se takto na stromě projevoval a pak vzlétl. Proletěl mezi pomníky, až si jeden oblíbil a usednul na něj. Zrovna k němu přicházela mladá žena s kyticí v ruce. Upřela na havrana svůj smutný pohled. Ten jen zakrákal a seděl dál. Žena poklekla a zadívala se na fotku vyvěšenou na pomníku. Černé vlasy, andělská tvář, upřímný pohled. Dívala se a vzpomínala. Vzpomínala, jak ho kojila. Vzpomínala, jak ho přebalovala, jak ho učila chodit a mluvit. Vzpomínala, jak si s ním hrála na pískovišti. Jak s ním hrála i fotbal.. Letmo se usmála, pohladila jeho fotku a vstala. Položila květinu, pohlédla na havrana a odešla.
Byla to krásná noc. Byl úplněk, svit měsíce dával zanikat záři hvězd..Magická noc. Mladá žena koukala na ten měsíc. Stála za oknem, stále měla ten smutný pohled. Najednou zpozorněla, ve tváři měla strach. Běžela do koupelny a opláchla se. Zhluboka oddychovala..zdálo se jí, že ho viděla. Svého andílka..Zavrtěla hlavou na znamení, že to přece není možné. Pak se ale otočila a viděla ho. Takový jak si ho pamatovala. Stejná andělská tvář, stejné oblečení – jen všechno průsvitně bílé. Po tváři jí stékaly slzy, oči měla vytřeštěné a pusu pootevřenou. Tep měla rychlý jak po nějakém sportu. Její andílek na ní hleděl a udělal krok vpřed. Žena na něj jen zírala a snažila se uklidnit. „Já snad blázním“, pomyslela si. Chlapec přišel až k ní. Žena poklekla, ale pořád dýchala nepřirozeně rychle.
„Mami.“ promluvil
Žena nemohla uvěřit svým očím, snažila se uklidnit, nakonec řekla: „Andílku..“
„Nikdy tě neopustím, mami. Slíbil jsem ti to.“
Ženě z očí stékaly slzy proudem. Natáhla ruku ke svému dítěti. On jí také natáhl. Spojili se, ale pak jeho ruka pokračovala dál rukou jeho matky. Ona dala ruku zpátky a pohlédla na ní. Pak pohlédla i na svého andílka, který se na ní usmíval.
Po chvíli promluvil znovu: „Slíbil jsem ti to a byl jsem s tebou pořád. Ale přišel za mnou pán. Říkal, že tě mám nechat. Já nechci, mami.“
Žena nevěděla, jestli má radost, nebo je smutná. Nevěděla, zda jí stékaji slzy smutku nebo radosti, že ho znovu vidí. Dlouze mrkla a přemýšlela. Pak řekla: „Zprošťuji tě tvého slibu. Odpočívej v pokoji, můj andílku. Musíš jít na druhý břeh. Ani já nechci..ale..musíš..“
Když to dopověděla, naposledy ho obejmula. Tedy alespoň tak, jak to šlo – části jeho těla procházely jejím tělem. Odtáhla se a zahleděla se do té andělské tváře. Chlapec řekl: „Nikdy na tebe nezapomenu.“ Když dopověděl, začal se rozplývat, až zmizel úplně. Matka jen tiše řekla: „Ani já.“ a usnula vedle vany. Když se probudila, našla na podlaze prsten, na němž bylo vyryto písmeno T. Usmála se a zadržela slzu. Již si neuvědomila, že s tímto prstenem byl její syn pohřben..