tak jsem zase jednou byl doma (musíme si vybrat všechnu dovolenou; to je zase věc!) a vzpomněl si, že mám zkusit spustit kreslený seriál hvězdné války. A skutečně, šlo to! No, je to blbé jak náleží, sfoukl jsem prvních deset dílů a hltal jsem to, jako malý kluk. Pouze díl s Jarjarem byl nesnesitelný. Jak jinak, můj milý deníčku. Také se po letech peklo vánoční cukroví. Pěkná dřina, abych řekl pravdu. Tu hromadu lineckého na slepení vidím ještě teď. Ještě že dortíčky jsem nepekl. To jsou opravdu nervy, můj milý deníčku. Jak válení, tak pečení, protože se těsto rozpadá a na hnědých kolečkách není vidět, kdy jsou upečena. Také jsem se byl podívat do Chebu na vánoční trhy. Mají to pěkné, stánky i zboží stejné jako v Praze u Václava. Dokonce mají tři uříznuté vánoční stromky se spoustou žároviček (to ve Fr.L. mají nazdobeny jen stromky přírodní), Špalíček je nazdoben barevně, akorát není přes kluziště s pódiem vidět. Nejvíce mne zaujal svařák ze 30 KČ i s hrnečkem zdarma. Naše známá už z nich má doma celou sadu. Ovšem naprosto mne odboural katalog popkornu se svým budíkem-raketou. V určeném čase začne odpočítávání a poté vystřelí raketa. Budík lze vypnout jen tak, že se raketa zasune zpět do stojánku, což člověka zaručeně dostane z postele, jak praví reklamní sdělení. No není to úžasné, můj milý deníčku?