Jako vždycky
mně máma kázala ironicky:
„Hlavně se neopíjej!“
A já vyjel do města na oslavu
za kouzlem alkoholových stavů…
Jako vždycky
usedám spolu s přáteli notoricky
ke stolu k alkoholu.
Na lístkách čárek přibývá,
dna popelníků cigárově šedivá…
Jako vždycky
jdu mdle platit nostalgicky –
- zle mi je –
- vzhlédnou na mě z peněženky
žalostné oči panenky Marie.
„Keby ste vedeli, ako vás milujem, plakali byste od radosti!“
Nedbám toho a odcházím
do noci, z které něžně prýští
předtucha brzkých svátků,
kymáceje se jak' s jednou
nohou na podpatku...