tak jsem na stránkách můj typ cz objevil fórum a pročetl jsem si nějaké myšlenky, napsané různými účastníky. Doslova mne omráčilo, jak si byly odpovědi všech analytiků podobné, jak co se týče přístupu k zadané otázce, tak ve způsobu, jak kladou jednotlivá slova za sebou, i ve výběru slov, v té přesnosti, s jakou se vyjadřují a často také v délce odpovědi. Jak moc jsou si podobné odpovědi ostatních typů nevím, ty jsem nezkoumal, ale u analytiků mi přišlo, že mi mluví z duše. Ale možná, můj milý deníčku, jde jen o moji utkvělou představu.
Také mne, můj milý deníčku, pobavilo Plzákovo pravidlo. To byl nesmírně zajímavý člověk. Dovoluji si ho zde přepsat. Pravidlo Dr. Plzáka: Akutní zamilovanost je stav blízký akutní psychóze, který přejde sám od sebe obvykle v rozmezí 9-18 měsíců. Je to krásné, užijte si to, jen v tomto stavu proboha nečiňte žádná rozhodnutí. Koukolík také píše (ano, můj milý deníčku, stále se prokousávám jeho esejemi), že se každý 2-3 krát v životě zamiluje. No, asi mne to také přibližně dvakrát potkalo. Jednou to bylo téměř jisté. Šlo o mladého spolubydlícího na ubytovně, echtovního heteráka, abych tak řekl a mám dojem, že si všiml, jak moc se mi líbí. Ke konci jsem už úplně šílel. Rozhodně jsem si to neužíval. Několikrát mne poslal do kolen, např. když nechal viset na věšáku smradlavou košili po návratu z jakési pařby, nebo když jsem našel při vynášení koše na vrchu chomáčky jeho rezavých chlupů. Patrně se rozhodl kvůli nějaké ženské být moderní. Škoda. Ve druhém případě už si tak jist nejsem, ale vzpamatovával jsem se také docela dlouho. Bylo to vlastně krátké, myslím, můj milý deníčku, že mu šlo jen o to jedno, jinak jsem mu byl spíše pro smích, konečně se s tím ani příliš netajil; i tak na mne silně zapůsobil. Nejhorší na tom bylo, že mi jasně dokázal, že by vztah mohl být převelice příjemný, což dříve nebylo tak zřetelné, neboť co neznám, nemůže mi chybět, že. Jak je vidět, můj milý deníčku, už zase zbytečně žvaním, to mi šlo vždycky nejlépe.