Žvást, žvást, žvást.
Plno slov
A dost!
Každý řeči jen má,
dokud mluví je král.
To umíte, ale co dál?!
O lásce tvé
nic nechci znát,
- když mě máš rád,
ukaž!
O žáru svém,
vášnivých snech,
- řeči si nech,
ukaž!
Tiše, plyne noc
jen ať ji neruší tvůj hlas...
Radši mě chyť, sevři můj pas...
Každý kdo kdy miloval
ti zašeptá ten vzkaz:
"Na řeči teď není čas!"
Prý že chceš mít
rty na rtech mých,
- řeči si nech,
ukaž!
Uvěřím hned, že pravdu má
tomu, kdo důkaz mi dá!
Co je >mít rád<?
Coj e to >hřích<?
Vím jenom z tvých
řeči.
Hrdinu prý
před sebou mám
to všechno znám
z řečí.
Při každičkém
prázdném slově popadne mě vztek
- všechno mi už každý z vás řek'!
Jestli mi chceš tvrdit,
že mě na věky máš rád,
začnu tu ječet a řvát!!!
Ucítit chceš
horký dech můj?
Nepřesvědčuj
řečí.
Kdo rá mě má,
ať nečeká,
o lásce důkaz mi dá... !