tak jsem byl zase jednou doma a pustil jsem si jeden díl Ládínka, protože si ho jmenovitě vyžádala Anežka, která jak jistě víš, byla celý týden sama u rodičů, a tak CD leželo na stole. Je to poněkud překvapivé; u Matěje to chápu, ale u holky? A ještě se dožadovala jedničky, máme totiž jen dvojku a nějak si toho všimla, ač do školy ještě nechodí. Ale zpět ke Smolíkům. Jako dítě jsem tento seriál miloval, dnes jsem byl zděšen! Tolik násilí, vraždění a střílení se asi ani dnes hned tak nevidí. Pravda, mrtvoly vždycky obživly, ale co na tom. Žeby tady byly kořeny mé zkaženosti? Jedinou počítačovou hrou, kterou jsem opravdu pařil, zůstane Doom, čehož si všimla ke svému překvapení i kolegyně. Prý by to do mne neřekla, ale že hru dobře znám popřít nemohla.
Včera večer jsem si všiml, že se mi roztrhly na boku boty. Ano, můj milý deníčku, tušíš správně, jsou to opravdu ty boty, do kterých tak vehementně zatékalo. Zjevně nešlo o náhodu. Mám zkusit reklamaci, nebo to nemá smysl? Co myslíš, můj milý deníčku?