Zloba celkem známá vlastnost, někdo jí v sobě dusí, někdo jí dává najevo ostatním a někdo se raději vyřve v lese. Ale co je vlastně podstatou zloby? Máme v sobě zlobu, protože nám bylo ublíženo, nebo se zlobíme na druhé, protože nenaplňují naše představy a očekávání? Máme vždy nějakou vizi, představu, jak by něco mělo probíhat, jak by se to mělo vytvářet, dle našich představ. Když to tak není rozzlobíme se a proč? Nejsme jen sobci, že nedokážeme přijmout představu nějaké jiné bytosti? A co když zloba uvnitř nás není vůbec naše. Co když nám ji v dětství předala naše matka, která se zlobila na našeho otce, ze své sobecké představy, aby bylo porozuměno její zlobě, ji předala svému dítěti. Má tedy zloba původ pouze ze sobectví nás samých?