Jsem svůj – mou kolébkou je svět
Tam pod kopcem vždy doma
Přesto se neohlížím zpět
Jak pták když vracím se tak stejně letím vpřed
Většinou bez cíle a přece za čímsi vždy bloumám
Já ukotven a přesto nepřipoután
Čekám až najde si mě cosi
Neptám se nežádám nelžu a nezatloukám
Nohama tu duchem snad všude a srdce je utržený prám
Chtěl jsem psát o Tobě a teď tu stojím bosý
Čím znám Tě víc tím méně znám sám sebe
Jsi nekonečná step hlazená svěží trávou
Já po ní běžím směju se a objímá mě nebe
Padám jak do peřin - Tvé vlasy voní čerstvým chlebem
Mazlivá závrať se rozlévá mým tělem hlavou
Proč píšu o sobě když všude vidím jen Tebe?
Pro K-M;
V Praze 10.11.2012