"Piš o svém životě,
v pravdě je síla."
Můj život není jak vášnívá bouře,
výbuchy polibků, vzteku a pláče.
Je jiný.
Vleče se jak traktor v poli,
příliš hodin u počítače
a málo s lidmi.
A když, tak v různých rolích.
Jednou jak syn.
Dříve hra na svatouška,
teď už rodiče nejsou naivní.
Starých lží konec. Ač to bolí,
snažím se být k ním upřímný.
Jindy jak bratr.
O čem to je – ta naše láska, bratře?
Soutěžíme, kdo komu víc to natře.
Jindy jak kámoš.
Ne však příliš.
Vztahy jak poupata – nerozkvetlé,
snad někdy budu psát v jiném světle.
Jindy jak partner.
Ale to ani ne…
Jsem věrný leda kalbám o víkendech,
pivu a rumu,
sexu sám se sebou,
cigaretám,
však věčně tak žít nejde...
Mám platonické lásky v různých koutech světa,
nikdy bych je ale nechtěl poznat.
Představa, že jsou lidmi a maj chyby,
ta představa je hrozná!
Za zvuků bití hodin
či srdce svého snad?
Žiju.
A třeba to zní trapně,
mám ten svůj život rád.