Děda k nám přišel na oběd
a povídá nám o sobě.
Hlavně o noze, že ho bolí,
že chození s ní těžký je
a že už nemá daleko do mrtvoly…
„Nelituj se a radši jez!
Na talíři ti stydnou játra,
tak dost řečí! A ať ti chutná!“
Ta skutečnost je totiž smutná,
že vnímáš jen, jak chátráš…
Ale co… Jakej budu já v tom věku?
Až ještě půl století uteče,
pak třeba večer co večer
budu taky po dávce léků
svýho psa hladit za hřbetem,
přepínat z Novy na ČT,
z ČT na Primu, po Primě Nova
a pak to celý znova…
A když mě moje děti vzácně pozvou k obědu,
přemůžu se, vypnu telku, zamknu psa a vyjedu…